Panic room

Panic Room

exhibition project with Tomáš Moravec and Petr Dub

curator: Rostislav Koryčánek

Karlin Studios, Prague, 2014

photo Zdeněk Porcal

The project has been realised in collaboration and with the kind support of BEST, a.s. and VZV GROUP, s.r.o.

„Architecture is now generating instruments rather than monuments: its value is now determined by its ability to mutate, its ability to absorb program changes and the logic of chance. Ignasi da Solà-Morales says it is necessary to change architecture into a characteristic event, specific to each case and place.”  (Jana Ticha / da Ignasi Solà-Morales)

Panic Room is the third project of the artistic trio Al-Ali, Dub and Moravec, dealing with issues of contemporary architectural development of cities and suburban landscapes. For their exhibition at Karlin Studios, they explore the possibilities of uses of modular system from construction units, which they represent in a stereotypical agencement of technocratical lines. The created scene looks like an ongoing construction, which final shape results from social demands together with the quality of the architecture itself.

During the 20th century, architectural practice went from the role of ideas precursor to that of service provider – in better case with some added aesthetic value. Many architects themselves talk about architecture as a customer service, the architect being, during the whole process of communication, project conceptualisation and construction realization, subordinated to the investor’s intentions and conditions determined by economical context and construction production. The construction production has succeeded in assimilating and helping the development of modern architects´ plans and ideas – especially those who supported an economy of construction based on thrift and standardization and transformed their concept into industrial form. Retrospectively the prefabricated, homologated and certificated construction systems became part of the architectural practice and regulation. Established construction systems also guaranteed the realization quality, regardless of the architecture quality.

Construction systems and statutory regulations, which formed together reciprocally profitable coexistence, certainly simplified the process of design and construction. At the same time they significantly influence the final architectural shape. Marketing of advanced construction systems is based on the fact that it opens up endless possibilities for use; as well do the modular Lego system. Construction systems offer the possibility to guarantee certain creativity, and together with the legislation they confront unverified and potentially destructive ideas and thoughts. Elaborated simplification and rationalization operate as a social “panic room” which offers sufficient comfort and is durable enough to resist to the increased activity of uncorrected creative architectural thinking.

The artistic trio perceives those produced construction systems as profaned variations of Le Corbusier´s modulor, longing for universal harmony. In each of those systems can be found in various degrees the diluted knowledge coming from the continuous adaptation of the world to the natural proportions of the human body. On the one hand, the construction systems are the limiting factor, transforming cities and landscapes according to normative perception, on the other hand it is a also a question of will and social concern to use standardized building components in an intentional, unusual or enriching way. The authors used as a model example pallets of construction units, produced by the largest domestic manufacturer for concrete construction elements.

The installation plays with the principle of inversion, turning what is generally viewed as an instrument into – according to some critics, something that misses in architecture – a monument. The relationship between the instrument and the monument is re-evaluated through the use of 24 pallets and 23 tons of concrete masonry units. The units arrangement responds to the product usual distribution system. Material thus placed inside the gallery causes an intensive spatial experience to the visitor, and at the same time symbolizes an ideological platform for the upcoming debate.

The aim of the installation is to evoke a construction site, where the intended construction is to be realized. The initial plan of the panopticon is based on the theories of Jeremy Bentham, philosopher and social reformer of the 18th century. The concept is to allow a single watchman to observe a space in its entirety, and yet not being seen by those who are the object of his observation. The consciousness of the observed, suggesting the existence of an invisible observer, changes the observer’s behavior, as he would always be under observation, even when the observation spot is empty. The panopticon is another allegory of dictate and supervision from construction materials manufacturers and legislation. The realization of the intended model of panopticon is only possible by rotating the usual orientation of the masonry units.

text: Rostislav Koryčánek

Panic Room

výstavní projekt ve spolupráci s Tomášem Moravcem a Petrem Dubem

kurátor: Rostislav Koryčánek

Karlin Studios, Praha, 2014

foto Zdeněk Porcal

Projekt vznikl ve spolupráci a za podpory společnosti BEST, a.s. a VZV GROUP, s.r.o.

„Architektura dnes vytváří spíše instrumenty než monumenty: cení se její schopnost proměny, schopnost vstřebat programové změny i logiku náhody. Ignasi da Solà-Morales říká, že je třeba ,učinit z architektury zvláštní událost, specifickou pro každý případ a místo´.“  (Jana Tichá/Ignasi da Solà-Morales)

Výstavní projekt Panic Room je v řadě třetí autorskou realizací trojice Al-Ali, Dub, Moravec, vztahující se k problematice současného architektonického vývoje měst a suburbánních krajin. V prostorách Karlín Studios rozvíjejí možnosti využití modu-lárního systému stavebních jednotek, které představují v krajní poloze techno-kraticky nastaveného řádu. Vytváří scénu započaté stavby, jejíž výsledná podoba je závislá na společenských podmínkách, nastavení role architekta ve společnosti a očekávání, která jsou vůči jeho práci směřována.

Architektonická praxe prošla v průběhu 20. století přenastavením od nositele idejí k poskytovateli služby – v lepším případě s přidanou estetickou hodnotou. Mnozí architekti sami mluví o tom, že architektura je službou zákazníkovi a architekt je v celém procesu komunikace zadání, tvorby návrhu a realizace stavby podřízen záměrům investora a podmínkám, které jsou nastaveny ekonomikou a stavební výrobou. Stavební výroba zvládla ochotně vyjít vstříc myšlenkám moderních architektů – především těch, kteří plédovali pro ekonomii výstavy, její úspornost a standardizaci, a převedla je do průmyslové podoby. Zpětně se prefabrikované, homologované a certifikované stavební systémy staly součástí architektonického myšlení a jeho usměrňovatelem. Ověřené stavební systémy na sebe vzaly také garanci kvality realizace bez ohledu na kvalitu architektury.

Stavební systémy a zákonná ustanovení, jež spolu vytvořily vzájemně prospěšné soužití, určitě zjednodušily proces navrhování a výstavby. Zároveň ale významně ovlivňují výsledný tvar. Marketing pokročilých stavebních systémů je přitom postavený na tom, že otevírá nekonečné možnosti upotřebení, stejně jako stavebnicový systém Lego. Stavební systémy nabízí garantovanou kreativitu a spolu s legislativou čelí neprověřeným, stěžujícím a potencionálně destruktivním tvůrčím nápadům a idejím. Reprezentované zjednodušení a zpřehlednění funguje jako společenský „panic room“, který nabízí dostatek pohodlí a je dostatečně odolný, aby dokázal odolat i zvýšené aktivitě nekorigovaného tvůrčího architektonického myšlení.

Umělecká trojice chce na produkované stavební systémy nahlížet jako na zprofanované varianty po univerzální harmonii toužícího Corbusierova moduloru. V každém z těchto systémů je možné nalézt v různé míře zředěné vědění, které plyne z neustálého poměřování světa fyzickou daností lidského těla. Na jednu stranu jsou omezujícím prvkem, který normativním způsobem přetváří města a krajinu kolem nás, na druhou strnu je otázkou vůle a společenského zájmu použít standardizované stavební prvky invenčním, nezvyklým a obohacujícím způsobem. Za modelový příklad autoři použili tvarovky pro stavbu zdí od největšího českého výrobce betonových stavebních prvků společnosti BEST.

Instalace si pohrává s převrácením toho, co je obecně nazíráno jako instrument, na to, co se podle některých kritiků architektuře nedostává – na monument. Prověření vztahu mezi instrumentem a monumentem se děje s pomocí 25 kusů palet s 22,5 tuny naskládaných tvarovek. Jejich seskládání odpovídá tomu, jak jsou výrobky běžně distribuovány. Instalace uvnitř galerie vyvolává u diváků intenzivní prostorový zážitek a zároveň je ideovým mantinelem pro připravovanou diskusi.

Jedná se o navození situace staveniště, na kterém se má realizovat zamýšlená stavba. Tou je panoptikon, který vychází z teorií filozofa a sociálního reformátora konce 18. století Jeremyho Benthama, který umožňuje pozorovat ohraničený prostor z pozice jednoho pozorovatele, aniž by byl viděn těmi, kteří jsou objektem pozorováni. Vědomí pozorovaného o existenci neviditelného pozorovatele ho vede k tomu, že se stále chová tak, jako by byl sledován i v případě, že na pozorovacím místě ve skutečnosti nikdo není. Panoptikon je jinou alegorií diktátu a dohledu ze strany výrobců staveních hmot a legislativy. Realizace zamýšleného modelu panoptikonu je přitom možná jen díky tomu, že dojde k pootočení obvyklého způsobu užití zdicí tvarovky.

text: Rostislav Koryčánek

Karlin Studios, 2014, Prague
Karlin Studios, 2014, Prague

IMG_0167Karlin Studios, Prague, 2014 IMG_0215Panic Room, Karlin Studios, Prague, 2014 Panic Room, Karlin Studios, Prague, 2014Panic Room, Karlin Studios, Prague, 2014