Trajectory of seeing / Trajektorie vidění

Trajectory of seeing

6x of stainless steel pipes – CNC bended, 140 x 80 x 60 each cm, 6x HD video

CNC production generates same products, only thing that is really never the same is the behavior of men. By attaching a camera on the end of stainless pipe, we are able to observe surroundings of the workshop. Video is accompanied by trajectory of the camera – stainless pipe. This project is in the circle – there is minimum of human intervention – except “Láďa” – main actor in the video. He controls the CNC machine. CNC machine is cameraman. Technical drawing for CNC bending is once again from company archive. Artist is producer, thinker all the rest is CNC and automatic.

 

Press release of “Trajectory of seeing” exhibition, The Plusmínusnula Gallery, Žilina, Slovakia:

Understanding reality is today an intersection of images created by the camera and the human eye. Camera in its essence is an objective spectator of reality, a synthetic witness of the event at hand. In order to preserve objectivity however, the record needs to be extended to include the person behind the camera — its operator. Or, on the contrary, the operator can be eliminated entirely and replaced with another mechanical component. The combination of the mechanical element and seeing creates a record which gives information about the manner of perception of reality rather than about its content. The camera is thus transformed into a sort of symbol, a crystal through which we create our view and opinion of the world.

The camera is a device based on the principle of human eyesight. Light is directed through the lens — eye and captured on the retina — chip. The sensation is encoded in a certain form, in case of camera this involves capture of moving images. The similarity nevertheless ends here, because the camera does not judge the sensation, it merely preserves it. Human brain on the other hand does judge its sensations, pairs them with meanings and, in this way, distorts them.

Guiding the camera means in a way also guiding the spectator’s eyes. If a record is produced by mechanical movement of the camera and this mechanical quality is accentuated in the captured footage, the record becomes a self-reference to its own shooting. Most films and videos immerse the spectator in the action, temporarily cutting them off from reality. This is due to full saturation and staging of content of the moving images. The story is complete and the spectator experiences it in third person. The presence of a trajectory works in the opposite manner, it is the movement of the camera that is staged rather than meaning of the content. The spectator assumes the position of the camera, a direct reference to a place and time in reality. The moving images bring the spectator back to the current reality. They are now able to judge reality without having another person’s story imposed on them.

Civilization is saturated with information and images. The meaning of art consists among other things of defining the manner of reading and considering these references. The spectrum of saturation of the images is the densest in the positions of subjective view. This is due to the impossibility of a completely objective manner of narration, as well as the spectator themselves who want to receive the information already articulated, pre-chewed. The artist nevertheless can only act as someone who guides the spectator’s hand and it is up to the spectator how they judge the story and imbue it with their own meaning.

Matej Al-Ali

Thanks for realisation of this project to Ján Gašparovič and Ronelt company, especially to Láďa.

Trajektorie vidění

6x nerezová trubka – zakroužená pomocí CNC stroje, 140 x 80 x 60 cm každá, 6x HD video

Tisková zprává k výstavě “Trajektorie vidění” v Galerii Plusmínusnula v Žilině, SK:

Chápání reality je dnes průsečíkem obrazů vytvořených kamerou a lidským zrakem. Kamera je ve své podstatě objektivním pozorovatelem reality, syntetickým svědkem dané události. V rámci zachování objektivity se však musí záznam doplnit o přítomnost manipulátora kamery – kameramana. Nebo jej naopak úplně vypustit a nahradit dalším strojovým prvkem. Kombinace strojového pohybu a vidění vytváří záznam informující spíše o způsobu vnímání reality, než o jejím obsahu. Kamera se tak proměňuje na určitý symbol, krystal, skrze který si vytváříme náhled a názor na svět.

Kamera je aparát konstruovaný podle principu fungování lidského zraku. Světlo je usměrněno objektivem – okem a dopadá na sítnici – čip. Vjem je kódován do určité formy, v kameře jde o způsob záznamu pohyblivého obrazu. Tady se však podobnost rozchází, protože kamera vjem nehodnotí, jen uchovává. Lidský mozek naopak vjem hodnotí, přiřazuje mu význam a tím jej deformuje.

Vedení kamery je v určité formě i vedením zraku diváka. Pokud je záznam vytvořen mechanickým pohybem kamery a tato mechanika je v záznamu akcentována, záznam se stává sebe-referencí na natáčení. Většina filmů a videí vtáhne diváka do děje, odřízne jej dočasně od reality. To je dáno úplným saturováním a inscenováním obsahu pohyblivého obrazu. Příběh je hotový a divák jej zažívá jakožto třetí osoba. Přítomnost trajektorie působí opačně, je inscenován pohyb kamery, ne význam obsahu. Divák se dostává do pozice kamery, do přímé reference na místo a čas v realitě. Pohyblivý obraz jej vrací do zpět aktuální reality. Divák má nyní možnost sám hodnotit realitu, není mu vnucován příběh další osoby.

Civilizace je saturována informacemi a obrazy. Význam umění spočívá i v definování způsobu čtení a uchopení těchto referencí. Spektrum saturovanosti obrazů je nejhustší v pozicích subjektivního pohledu. To je dáno právě nemožností naprosto objektivního způsobu vyprávění, tak i samotným divákem, který chce informaci přijímat artikulovanou, předžvýkanou. Umělec však může být jen tím, kdo vede divákovi ruku a je na divákovi, jak si příběh zhodnotí a naplní vlastním významem.

Matej Al-Ali

Poděkování Jánu Gašparovičovi a firmě Ronelt – speciálně Láďovi.